Historie hyperbaroxie
Ve druhé polovině 19. století byl v Evropě zaznamenán rozmach léčby stlačeným vzduchem - předchůdce hyperbaroxie.
Byly konstruovány luxusně vybavené komory v tehdejších evropských metropolích a lázních - nazývaly se pneumatické instituty a léčila se tam plicní onemocnění. Byla také zkonstruována první komora umožňující operační zákroky.
V roce 1878 demonstroval Paul Bert toxické účinky kyslíku na centrální nervovou soustavu, v roce 1899 Lorrain-Smith toxické účinky na plicní parenchym.
V roce 1917 zkonstruoval Dräger komoru pro léčbu potápěčských nehod. V roce 1918 Cunningham zprovoznil první velkou klinickou komoru, téměř 30 metrů dlouhou, posléze v roce 1928 vůbec největší komoru v historii, tzv. Steel Ball Hospital, vysokou jako šestipatrový dům. Jednalo se však o léčbu bez vědeckých podkladů.
Za skutečné zakladatele oboru jsou považováni Brit Churchill Davidson a holandský chirurg prof. Boerema, kteří publikovali své práce koncem 50. let minulého století. Dr. Churchill Davidson prověřoval účinnost léčebné kombinace radioterapie a HBO u zhoubných nádorů. Boerema jako první prováděl náročné kardiochirurgické operace v hyperbarické komoře (transpozice velkých cév, korekce Fallotovy tetralogie) a ve svých studiích prokázal, že transport fyzikálně rozpuštěného O2 v plazmě v hyperbarickém prostředí stačí k přežití experimentálně vykrvácených zvířat s téměř nulovou hodnotou hemoglobinu. Své zkušenosti profesor Boerema shrnul v publikaci „Life without blood“ z roku 1960. Tato studie, seznamující s možností udržení života bez hemoglobinu pomocí inhalace hyperbarického kyslíku, se stala základním kamenem moderní historie hyperbarické medicíny.
Hyperbarická komora v Městské nemocnici Ostrava byla uvedena do provozu v roce 1965 na popud tehdejšího vedení Ostravsko-karvinských dolů a Městské nemocnice v souvislosti se vzrůstajícím množstvím pracovníků postižených těžkým pracovním úrazem či otravou oxidem uhelnatým v tehdejším těžkém průmyslu. Jednalo se o první a současně největší komoru v tehdejším Československu a v bývalém východním bloku. Po organizační a správní stránce původně patřila pod chirurgické oddělení, později se stala součástí anesteziologicko-resuscitačního oddělení. Záhy byl zahájen provoz v dalších zařízeních.
8.10.2007 Zdravotnické noviny str. 14, Martin Ježek